Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výlet v Kyškovicích 17.11.2006

17. 11. 2006

VYCHÁZKA V KYŠKOVICÍCH 17 11 2006

Byl pátek něco málo po obědě, když jsme s paničkou dorazili k mému bráchovi Denymu, abychom s ním společně vyjeli směr Roudnice, resp. Kyškovice. Našli jsme malý domeček u silnice a za plotem nás vítaly tři hoví slečny, jmenovitě Awista, Bee a nejmladší Taruška. Ano, dojeli jsme do chovatelské stanice Brzánecké vinohrady a už nás vítala Radka.
Mě a Denyho hlídal paníček Denyho , ale že jsme mu s Denym dávali zabrat, občas si to bruslil na botách po polní cestě, jak nás držel a my chtěli za paničkami. Pak jsme se dočkali a konečně jsem poznal Tarušku.
Musím uznat, že je to opravdu „moc pěkná baba“ a hned jsme s Denym okolo ní začali běhat samou radostí, že jí vidíme. Taruška si to bohužel vysvětlila tak, že jí snad chceme nakrývat, tak začala pištět a hlídala si podezřele svoje pozadí. My vykulení, proč s námi nelítá po poli a ono v tom bylo tohle. Tak jsme jí nechali jako správní gentlemani trochu rozkoukat a pak už jsme si spolu hezky hráli. Paníčci si povídali a nás nechali volně plynout přírodou. Šli jsme polem, lesem, polem, bahnem atd. Moc se nám líbilo, že jsme mohli běhat volně, je pravda, že já jsem měl občas problém s Denym, který se podle mého moc často odpojoval od smečky a užíval si stopičky po lese. Měl jsem prostě o bráchu strach, aby se nám neztratil, a tak jsem mu po našem psím vysvětlil, že by to neměl dělat často, že jsem stále ve střehu.
Počasí nám přálo a tak cesta ubíhala pěkně. Zkusili jsme si aportíček a poslušnost. Až na malé výjimky nám to šlo, nebudu tady přece bonzovat nedostatky, to chápete :-))
Pak při zpáteční cestě jsem našel prima zábavu….velké kaluže vody, písek a bahno. Výsledek maskování byl opravdu úžasný, nejenom že jsem objevil novou hovawartí barvu..plavá se znaky, ale taky riskoval, že mě paníček Denyho nevezme zpět do auta. Nebál jsem se však dlouho, neboť brácha jako správný kámoš mě v této zábavě nenechal osamoceného a když byl i on náležitě upraven, věděl jsem, že do auta se dostanu. Přece by paníček nenechal Denyho běžet vedle auta…..no nemyslím si, že mě by nechal, ale sounáležitost bratra mi udělala velkou radost a zároveň mě uklidnila.
Taruška jako správná madam nás při této zábavě pouze pozorovala.
Najednou jsme byli zpátky u domečku a nadešel čas loučení. Slíbili jsme si, že to setkání brzo zopakujeme. Děkujeme Radce za krásnou procházku a já paničce za seznámení s Taruškou.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA