Jdi na obsah Jdi na menu
 


Silvestr na Točníku 31.12.2006

31. 12. 2006

SILVESTR NA TOČNÍKU 31 12 2006

Přišla nám před polednem smska od Dany z Buštěhradu, jestli nechceme jet s nimi na Točník a trochu se projít po okolí. Po rodinné poradě, že výroba chlebíčků na večer jistě počká, domluvili jsme se, že si dáme sraz v Rudné na benzínové pumpě a vyrazíme společně. Tak se i stalo a když jsme ty naše chlupáče vypustili na parkovišti pod hradem, věděli jsme, že nejsme sami, kdo se rád vidí. Dantes se Sidym svoje kamarádství opravdu neskrývali. Matýsek málem skončil na zemi a já jsem dostala od Sidyho lízanou přímo z očí do očí. Ani jsem neřešila, že se bahnem na bundě budu za chvíli podobat hafíkům. Pak jsme šli pomalu směrem k Točníku, po cestě potkali stádo horských koz, mezi nimi pořádného kozla s velkými rohy a tak když se Dantes se Sidym pořádně vynadívali na ta divná stvoření, pokračovali jsme dál. Bylo nádherně modro, slunečno i když trochu více větrno. Ale nám to nevadilo. Točník byl zavřený, ale i tak tam bylo dosti turistů. Medvěda jsme neviděli a ani on nás, zkusili jsme přechod dřevěného mostu k hradu, teda to ti naši hafíci zrovna moc nemusí a tak rychle hledali cestu zpět na pevnou zem. Pak jsme po menší poradě, kam dále budou směřovat naše kroky, domluvili, že ještě juknem na hrad Žebrák, který je nedaleko. Vzali jsme to zkratkou lesem a kus po silnici posilněni punčem, teda my paničky, velcí páníčci byli řidiči, takže to nešlo a malí měli čajček. Pomalu jsme s Danou dostávali tu správnou procházkovou náladu. K mé další radosti přispěl i Dantulka, který po silnici šlapal vzorně u nohy a i velký páníček to slovně ohodnotil.Co si přát víc, řekla jsem si v duchu, takový Silvestr kde kdo nemá.
Nakonec jsme ten Žebrák našli a vystoupali po menší koupačce Dantese se Sidym a trochu i dětiček, ti jen měli mokré bundy narozdíl od hafanů, kteří měli vzorně umyté nejen nohy, nahoru. Tady jsme po prohlídce hradeb udělali pár nádherných fotek našich pejsků a dětiček a samozřejmě, že fotografové nevynechali i naše rozzářené obličeje po punčovém opojení. Sice pejsci trochu koukali, že máme s Danou nějaké jiné hlásky a stále se smějeme, ale radovali se ze života s námi. Pak jsme se dali na návrat na parkoviště. Po rozloučení jsme se dali směrem k domovu.
Po cestě domů se nám Dantes značně poblinkal v kufru, teda takový náklad jsem ještě nevezla. Přemýšlela jsem, kdo z nás toho punče vypil víc, ale Dantes si asi líznul v kufru rozlitého odstraňovače hmyzu na okna. Tohle jsem zjistila, když jsem to doma začala uklízet. Dostala jsem strach, co se bude s Dantesem dít. Dostal plnou misku vody a půlku mi s díky vrátil zpět. Pak jsem byla na telefonu s veterinářem a radila se co dál. Naštěstí po pár deci vody a po 12 hodinové hladovce se to uklidnilo. Tak doufám, že už mu je jasné, co má pít a co nééé. Jinak silvestrovské dělobuchy zvládl s námořnickou rozvahou, v klidu spal v boudě a když jsem ho šla po tom ohňostroji venčit, koukal na mě s výrazem v očích...proč mě budíš ????
Tak jsem ráda, že to takhle dopadlo a že ten nový rok 2007 nám mohl šťastně začít.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA