Pochod na horu Říp 27 12 2007
POCHOD NA HORU ŘÍP 27.12.2007
Přijali jsme pozvání našich kamarádů z Brzáneckých vinohradů….Radky a Jirky a jejich hovawartích trekařek a uskutečnili skoro silvestrovský výšlap na horu Říp. Sraz byl na roudnickém nádraží, kam jsme dojeli autem. Nečekali jsme dlouho a koho to nevidíme…nejdřív Tara a Bee-Bee a pak na konci vodítka Radka a Jirka. Po uvítání jsme čekali na další ohlášené…Dexinku a její smečku z Prahy. Dojeli k našemu úžasu autem a tak nic nebránilo tomu, vyrazit na pochod. Průchod městem Roudnice nad Labem byl bezproblémový, byli jsme taková malá psí atrakce, kdy se lidé ohlíželi, kde že se vzalo tolik psů a to nás bylo jen …4 hovíci a 9 lidiček, ale i tak !
Počasí bylo těžce inverzní, takže jak se náš team postupně roztahoval, ti na prvních místech se nám lehce ztráceli v mlze. Ale jsme kamarádi, takže abychom „nekufrovali“…mi…neznalí okolí, počkali na nás. Uvítali nás slovy……tak kde se loudáte ?….a my je uvítali slovy…..neříkali jste, že se poběží na čas =o) ? No další cesta už vedla okolo polí a hafani uvítali povel Volno a bez vodítka. Nemusím tady ani psát, jak si to ten náš hafan užíval, nikde žádný sok a rival v podobně jiného „samce“ a jen samé „ baby“, které tak nádherně voní, i když taky to byli trochu netykavky…no jasný….jsou to „baby“ =o)
My jsme si perfektně poklábosili, načerpali důležité informace ohledně dogtrekkingu, na který se chystáme a taky jsme mohli konečně vyzkoušet postroj na Dantíka a taky na mně. To byl hlavní důvod našeho počátečního zdržení…..ani netušíte, než se do té věci nasoukáte, co času to zabere. Je pravda, že první to vyzkoušel náš starší syn a pochvaloval si to. Říkala jsem si, že to chci vidět na někom v akci poprvé, no když je to dobrovolník z rodiny….tím líp =o).
Sice jsme byli z počátku rozpačití a neznalí, ale po malém tréninku a radách zkušených se začalo dařit. Bylo zjištěno, že Dantes se snaží tu šňůru přetrhnout, jak zabírá v tempu, takže nejdřív jsme museli usměrnit pohyb hyperaktivního hovíka a pak teprve ocenit půjčené vodítko s amortizérem. Nutno podotknout, že se začalo dařit. To jsme byli pod horou Říp a čekal nás první výšlap. Sice znalci pravili, ať na ně nahoře počkáme….to asi , jak viděli, že Dantes je napružený k super výkonu, ale nepočítali s tím, že Danťa potáhne trochu pomalou paničku. Nic méně taky jsme čekali na paníčka a nejmladšího paníčka Ondru, aby nebyli na konci poslední a sami. Ale výšlap jsme zdolali, čas nijak závratný, ale podařilo se. Nahoře jsme si dali menší občerstvení, páníčci trochu té slivovičky na zahřátí a taky jsme udělali pár společných fotek.
Cesta dolů byla zajímavá. V hlavách omladiny se zrodil nápad vzít igelitky pod zadek, hovíky na vodítko a hurá z kopce dolů. Byla to fakt zábava, a Dantík se snažil, běžel opravdu krásně rovně a tak sjezd na igelitce byl úspěšný. Občasný dojezd závodníka byl sice těsně vedle stromů, ale naštěstí všechno ve zdraví skončilo a nás zdobili úsměvy od ucha k uchu. Dospělá část výpravy to raději vzala bokem a po svých….přece jenom…..zdraví máme jenom jedno, že?
Udělali jsem si taky menší procházku na vyhlídku, ale jak jsme již zmínili, vidět nebylo vůbec nic a tak jsme se museli spokojit s výkladem Jirky….že tady je to a tam zas tamto, že tímhle směrem je jejich domeček a jiné záhadné věci….byli jsme rádi, že vidíme sami sebe =o)A tak nám Jirka předvedl aspoň s Bee-Bee jejich „prdelní“ tanec, který snad miluje každý pes. Totiž tak dokonalé podrbání v zadní části zad….kdo by odolal !!!
Cestou zpátky jsme byli lákáni na super pizzu a tak kilometry ubývaly ohromnou rychlostí. Cestou jsme ještě narazili na super kluziště, které uvítali jak děti, tak psi. Sice počáteční nedůvěra tady byla, ale potom……honiti kamínky po ledu byla bezva zábava. Taky jsme viděli domeček nadšeného holubáře, jelikož měl skoro místo fasády holuba vedle holuba a jejich nadmuté hrudě svědčili o tom, jak jsou na to hrdí =o).
Nakonec jsme dorazili zpátky do Roudnice a pevné jádro výpravy pokračovalo i s hafany směrem k restauraci s pizzou, my ostatní jsme museli pro auta a tak i Dantík si raději chvíli schrupnul v kufru. Do restaurace však hafani šli zase s námi a tak jsme si dali opravdu výbornou pizzu…děkujeme Jindrákům za bezva tip na „konečnou“ a i za jejich bezva nápad, vytáhnout lidičky a hafany od vánočních stolů. Těšíme se, že za rok se zase někam společně vypravíme vyhnat přebytečné vánoční kilogramy.
Fotky z tohoto bezvadného dne můžete shlédnout zde