Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak to u nás začalo

28. 8. 2007

Hned úvodem musím uvést jednu vzpomínku. Máme za sebou ztrátu fenky,takže žádní idealisti co se týče psů nejsme,ale i přesto stále věřím,že budu moci dát našemu štěňátku tu nejlepší péči a lásku a odměnou mi určitě bude jeho spokojený výraz v očích a nejenom mě,ale celé mé rodině.
Mám dva syny a spolu s manželem se je snažíme vést v životě k tomu,že pes i kočka patří k životu člověka a obohacují ho. Myslím, že je to cesta dobrá, neboť vztah, který jsme všichni měli k naší dobrmance Astě mě o tom přesvědčil.
Synové s ní mohli dělat "nemožné a na první pohled až neuvěřitelné" a její reakce byla vždy jen kladná a vděčná, že s ní někdo "něco vyvádí". Ale i přesto,že jsem věděla, že nikomu neublíží, stále jsem dohlížela, aby vše bylo OK. Máme za sebou také negativní postoje lidí při procházkách, přecházeli na druhou stranu chodníku, když nás viděli, resp. dobrmanku – „to jsou přece zabijáci“ atd - a jen my jsme věděli, že víc dokáže ublížit třeba nevychovaný jezevčík apod. než naše Asta. ( Ten jezevčík byl jen příklad, nechtěla jsem se dotknout jezevčíků). Chtěla jsem jen nastínil dojem,že vina za prohřešky psů je vždy jen v lidech. Pokud bych v to nevěřila, nepořizovala bych si tenkrát dobrmanku a doma jsem měla 3letého syna.
V létě loňského roku jsme se museli přestěhovat ven z Prahy.Koupili jsme rod. domeček za Prahou směrem na Teplice.Máme tam velkou zahradu (1000m2) a tak i tam měla Asta dostatek místa, ale bohužel si ho moc dlouho neužila.
Hned jak odešla tak jsem věděla, že bez psa nezůstaneme. Jednak je to kamarád, přítel, ale hlavně ochránce nejen nás, ale i majetku. Od té doby jsem dělala doma psa já, venku se něco v noci šustlo a já letěla z postele k oknu a hlídala. Jen snad bez toho štěkotu :-))))Ten pocit, že nás z venku nikdo nestřeží ve mě vyvolával pocit ohrožení.Toto všechno mě vedlo k tomu, že jsme vybrali plemeno hovawart. Tak a pro mě začal boj s časem,co nejvíce se o tomto plemeni dozvědět, ( bylo mi totiž do této doby úplně neznámé ), přečíst dostupnou literaturu a případně zkontaktovat co nejvíce lidí od hovíků.
Huráááá, podařilo se a my jsme měli již od března zamluvené a najisto domluvené štěňátko z chov. st. Gora Monte od p. chovatelky Radky Chmelinové. Náš Dantes se narodil 17.3.2006. Domů jsme si ho dovezli 13.5.2006.
A ještě jeden dodatek.
Chtěla bych tímto poděkovat manželům Brdovým, mající Coddýska, s těmi jsem se jako s prvními seznámila po internetu, když jsem hledala to info a pak jsem je i osobně poznala na MVP v Brně v únoru 2006. Jsou to moc fajn lidi. Dokonce mi byli nápomocni s výběrem chov. st. , jejich Coddýsek se taky narodil ve stejné chov. stanici jako náš Dantes, tak jsme to měli tzv. na doporučení. A nelitujeme.
Děkuji i všem dalším obětavým lidem, kteří nám byli a jsou stále nápomocni a prožívají s námi tu radost z našeho hovíka.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA