Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dovolená v Krkonoších 30.7-4.8.2007

5. 8. 2007

DOVOLENÁ V KRKONOŠÍCH
30.7.2007 – 4.8.2007

Nastal čas dovolené a naše celá smečka vyrazila do Krkonoš. Ubytování jsme měli zajištěné po internetu na www.u-lesa.cz. Mohu všem vřele doporučit. Personál byl velice ochotný a ubytování nemělo nejmenší chybičku. Dantese přivítali jako váženého hosta, hned u vchodu se ho ujala dvouletá boxerka Conny a dělala mu celý týden milou společnost. Na chalupě byla ještě jedna fenka rasy Jack Russell jménem Čikita, ale ta byla vzhledem ke své velikosti dosti v nevýhodě vůči Dantíkovi, byla pro něj spíše něco jako plyšák.
Nejdříve nám počasí ukazovalo, jaké umí být ošklivé a deštivé, ale po pár dnech se ukázalo i v těch lepších barvách, na turistiku přímo ideální. Nejdříve jsme v neděli udělali menší túru po okolí chalupy u lesa…11 km na Pláně nad Svatým Petrem a nebýt deště, který nás dříve zahnal k domovu, mohli jsme zdolat i Výrovku. V úterý jsme naplánovali výšlap na Sněžku a jelikož už jsme tam byli vícekrát, našli jsme trasu, kterou jsme se nahoru ještě nedostali….z Pomezních bud, 7km na Sněžku. Původně nám stačilo dojít na Jelenku vzdálenou 3,5km, ale pak nakonec zvítězila chuť objevovat nepoznané a vyrazili jsme dál…cíl Sněžka 1602m/n/m. Sice počasí a mraky nás občas dosti rozhodili v úmyslu splnit zadaný cíl, ale nakonec odvážnému štěstí přeje a tak když jsme se blížili k vrcholu, mraky zmizely, za to chladno 5st.nad nulou bylo taky docela krušné. Sněžku jsme viděli, okoukli novou výstavbu zdejší České poštovny, udělali pár fotek a hurá dolů, čekalo nás zpátečních 7 km a nožky už začínaly bolet. Nakonec všechno zdárně vykonáno.Suma sumárum 14km.
Další den jsme spolu s rodinkou Polívkových, kteří byli s námi společně ubytování na „Boudě“ vyrazili ze Špindlerova mlýna do Svatého Petra a tudy na vysokohorskou túru na Kozí hřbety. Cesta to byla dosti náročná, kórt po předešlém dni, takže tempo nebylo nikterak závratné , ale zdolali jsme je, vyhlídka byla příjemnou odměnou. Pak jsme pokračovali cestou na Luční boudu, kde jsme se občerstvili borůvkovým koláčem a naše kroky vedly dál, do údolí Bílého Labe. Cesta občas dosti krkolomná, nicméně opravdu krásná, bylo vidět krásnou přírodu, voda byla panensky čistá a dosti ledová. Naše hovikachna Dantes neodolal a i si skočil do ledové vody, snažil se chytil všechnu vodu do tlamy…no nezdařilo se. Ale i tak se osvěžil a bylo to na jeho tahu na vodítku dosti znát. Je nutno připomenout, že během výšlapu sloužil občas i jako lanovka, to když malému páníčkovi Ondrovi nožky hlásily stav ohrožení. Pak se zavolalo…přistavit lanovku a pod dohledem dospělé osoby a přidržování vodítka mohla lanovka bez problémů fungovat. Dantes se snažil býti stále v tahu a kdo ho zná, ví,že všechno dělá opravdu s vervou, takže byl občas docela výkon přemluvit ho k nějakému, i sebemenšímu odpočinku. Tvářil se, že mu za tu dobu něco uteče. Musím podotknout také, že kamkoliv jsme vlezli, myslím do hospůdek a občerstvení, všude nás mile přijali a to i s Dantíkem. Je pravdou, že kolikrát ani nevěděli, že je tam s námi pes, Dantes ulehl pod lavici mezi moje nohy a odpočíval. Suma sumárum 18 km
Další den byla v plánu túra na Černé hoře. Dantes poprvé absolvoval jízdu kabinkovou lanovkou, celou cestu bedlivě sledoval, nic mu neušlo a tak zvládl v pohodě i nástup a výstup…dveře se zavírají… Poté jsme si dali menší občerstvení na Černé boudě a vyrazili na prohlídku rašeliniště. Musím opravdu Dantese pochválit, byl vzorný v chůzi u nohy, úzké lávky občas pojmuly i nás dva a cyklisty a vše probíhalo bez problémů. Asi vypadá Dantík jako plyšák z poličky, jelikož občas protichodící lidé si ho hladili při chůzi po lávkách a ani se nezeptali, zda-li je to bezpečné. Nehnul ani brvou a stále pochodoval dál. Občas sezobnul borůvku, zajedl to piškotem a pokračovali jsme dál. Čekalo na nás dalších 7km do Jánských lázní , cestou jsme se ještě zastavili na „chleba se sádlem a cibulí“ na Pardubických boudách a pak hurá na pochoďák. Suma sumárum 14 km.
V pátek jsme vyrazili po nabídce Dany od Sidyho k nim na návštěvu do vesničky Prkenný důl, kde mají chaloupku. Je to nedaleko od Žacléře. Bylo v plánu navštívit znovu zpřístupněné bunkry. Cesta byla po kousku autem asi 1,5km dlouhá, varovali jsme celou Heráňovic smečku, že více už asi neujdeme po tom náročném týdnu, ale nakonec jsme to zvládli. Hafíci museli mít z bezpečnostně pubertálních důvodů košíky, trochu jsme jim tím nabourali ego, ale prostě nedalo se jinak. Pak jsme si došli opět „jen“ 1 km na bezva baštu do restaurace Ozon v Rýchorách a pořádně jsme se vzájemně užili. Sidy musel bohužel už odpočívat na chaloupce, měl nemocnou packu, nakonec se z toho vyklubal odřený polštářek. Suma sumárum asi 3km.
Takže pokud umím počítat, zdolali jsme 60km a viděli a zažili plno krásného a milého. Teď si doma všichni lížem turistické rány v podobě bolavých svalů atd. , ale je nám fajn.
P.S. Ještě se chceme pochlubit,že jsme s Dantíkem zažili canisterapii přímo v reálu.... během našeho pobytu jsme jednomu klučinovi jménem Honzík ukázali, že nemá cenu bát se velkých a hodných psů, a výsledek po týdnu snažení ??....rodinka uvažuje o koupi hovawarta...zná někdo lepší odměnu ? :-))

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA