Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dovolená v Beskydech 5.8.-12.8.2006

13. 8. 2006

DOVOLENÁ V BESKYDECH - 5.8.2006 - 12.8.2006

Když jsem se od paničky dozvěděl, že pojedeme všichni společně na dovolenou do Beskyd, moje radost neznala mezí. Byla to moje úplně první dovolená s mojí smečkou, takže jsem vlastně ani netušil, co všechno mě čeká.
Sobotní ráno před odjezdem probíhalo celkem v klidu, jen všude byly kufry, tašky a taky mi bylo divné , že mi panička sbalila moje misky, hračky, kartáč atd. Byl jsem hodný a jenom čekal, kdy si budu moci vyzkoušet ten supr bejvák, který mi paníček připravoval v autíčku, které si moje rodinka půjčila, abych měl na cestování dosti místa. Děkuji, fakt jsem to ocenil, když jsem si mohl lehnout,vstát a sednout, kdy já jsem chtěl. Naše kočky převzaly na týden mojí funkci hlídače a vyrazili jsme. V autě bylo krásné chladno, foukalo mi tam z klimatizace, takže mi vůbec nic nescházelo.Cesta do Beskyd je dlouhá, takže jsme každou chvíli zastavovali, abych mohl udělat louži a příp. se i protáhnout. Granulky jsem nedostal, jen mi pořád nabízeli misku s vodou. Ale stejně jsem neměl hlad, byl jsem nedočkavý, jak to tam bude vypadat, panička mi slibovala les, vodu, louky a tak už jsem se nemohl dočkat, až budeme na místě.
Stalo se. Byl jsem v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsme měli ubytování v penzionu Vinium.
Moc se mi zamlouvalo, že pokoj byl veliký a taky s balkónem, kam jsem hned musel letět a zaštěkat, aby každý v okolí věděl, že jsem přijel a budu tady hlídat. V předsíni mi panička udělala místečko, dala mi tam plyšáčka a pískací hračku a do koupelny misky. Byl jsem spokojený a jen co všechno vybalili, letěl se mnou mladší paníček do lesa, který byl hned za penzionem. Pohonili jsme se po lese, okoukli studánku a jelikož nám trochu pršelo, utíkali jsme zpátky na pokoj.
Počasí nám ze začátku moc nepřálo, každou chvilku pršelo, ale i tak jsem měl pravidelné vycházky po okolí a hlavně jsme toho hodně najezdili v autíčku, kam jsem se vždycky těšil. Tak jsem byl na Pustevnách u Radegasta, vyšlapal jsem na Radhošť a dokonce jsem tam potkal hovíkovou slečnu z Royal Safe. Byla tam taky na výletě, tak jsme si sdělili důležité informace a dali si baštu. Nemohl jsem si udělat ostudu, tak jsem všechny granulky slupnul. Já totiž trochu zlobím s jídlem, ale zdravý vzduch a únava udělaly své.
Další den jsem vyrazil na Bílý kříž, na místo jsme dojeli autem a prošli jsme si okolí. Dostal jsem se i na slovenské území, ochutnal borůvky, kterých tam bylo všude dost a panička už odmítala mi je stále trhat, tak jsem se obsloužil sám. Byl tam krásný výhled, prošli jsme se lesem a dali si dobrotu v místním horském hotelu Sulov. Šel jsem také, neboť mi to místní personál dovolil, a dal jsem si záležet, abych byl hodný, jelikož mladšímu paníčkovi řekli, když se ptal, jestli tam mohu, že pokud nejsem vlkodav, tak klidně. Vše proběhlo v pořádku a moc jsem se jim líbil.
Jednoho rána mi panička řekla, že půjdeme na návštěvu k naší hovi kamarádce a mému hovi kamarádovi. Jednalo se samozřejmě o Ivču s Árnym, kteří bydleli nedaleko v Dolní Bečvě. Moc jsem se těšil, jak si s Árnym zařádíme a jak pěkně pomuchluji i jeho paničku. Byli jsme moc hezky přijati, dokonce se na nás přišla podívat teta Ivči a i její maminka a všem jsem se moc líbil. S Árnym jsme si padli do oka a tak když nám to paničky dovolily, prolítali jsme se po louce a ukázal jsem Árnymu, jaký jsem fofrník a drahouš. Árny si na mě zkoušel, jestli mu to půjde s fenkou, chvíli jsem ho nechal, ale pak jsem mu jasnými gesty ukázal, že já jsem pes a kamarád. Paničky si slíbily, že musíme to setkání zopáknout a tak jsem se už nyní těšil, až Árnyho zase uvidím.
Další můj výlet vedl do Kopřivnice, kluci se chtěli podívat na auta, já jsem bohužel dovnitř nemohl a musel jsem s paničkou zůstat venku. Udělali jsme si vycházku po městě a za hodinku už jsme nedočkavě čekali před muzeem. Pak jsme jeli do Štramberka, koupili si místní pochoutku Štamberské uši a já jsem je taky ochutnal. Mňam, bylo to dobré. Na rozhlednu jsme se nedostali, začalo opět pršet a museli jsme se vrátit do auta.
Následující den jsme si naplánovali návštěvu Skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Pejskové tam mohou pouze na vodítku a s náhubkem. Z toho jsem moc nadšený nebyl, ale když mi nic jiného nezbylo, tak jsem to vydržel. Byly tam staré domečky, pásly se tam ovečky, dokonce i osel a kravička. Trochu jsem pozlobil štěkotem místní husy, ale jinak to byl fajn den. Večer jsme po večeři vyrazili ještě k Ivče a Árnymu na večerní procházku, tak jsem to mohl všechno Árnymu vyprávět. Zase nás páníčkové fotili a povídali si o tom, jak je občas nechceme poslechnout. Árny jako pes činu se jal to hned paničce předvést a rozhodl se, že doprovodí procházejícího pána s malým psíkem přes les a louku. Ivča sice dlouze a intenzivně volala „ke mně“, ale Árny to asi neslyšel. Já jsem po chvilce dal zpátečku k paničce, přece jenom to tam neznám a co kdyby se mi smečka ztratila, to bych asi nevydržel smutkem. Čekali jsme na Árnyho a Ivču, až si to v lese vysvětlí a pak jsme si zase s Árnym zaběhali po louce. Bylo to moc fajn setkání, všem se nám u nich líbilo a tak doufám, že je zase někde brzo potkáme. Náš poslední výlet směřoval do Velkých Karlovic a na vrch Soláň.To teprve byla paráda. Všude samé louky, lesy a sluníčko se nám z oblohy taky ukázalo a já jsem si mohl celou dobu běhat bez vodítka, kluci mi házeli míček a já jim ho ochotně a rád nosil. Mám za sebou taky první obranný zásah. Celá moje smečka se nechala tak unést krásnou přírodou a sluníčkem, že si lehli na rozkvetlou louku a odpočívali. Já zprvu také, ale pak se najednou z lesa vynořili dva lidé a dítě. Šli klidně, ale já coby velký hlídač, jsem jim musel ukázat, že tady jsem a hlídám. Velkým štěkotem jsem se k nim rozběhl a jal se je zastavit. Panička byla hned na nohou a volala „ke mně“ a na ty lidi, ať se zastaví a jsou v klidu, že jim nic neudělám. Nejprve jsem koukal na paničku, jak to myslí s tím povelem „ke mně“, ale pak jsem se rozhodl uposlechnout a vrátit se zpět. Byl jsem moc pochválen, jak pěkně hlídám a dostal i mňamku. Ti lidé spokojeně odešli a při odchodu říkali, jak jsem poslušný a hlídám, i když jsem ještě štěně.
Na pokoji v penzionu jsem byl vzorový a ani jsem nezlobil. Hrál jsem si s plyšákem, kousal na hadr a taky jsem jedno ráno nahradil budíka. To když se malému paníčkovi nechtělo ráno vstávat.
Najednou byla sobota ráno a my jsme odjížděli zpátky domů. Má první dovolená se mi líbila a abych nezapomněl , začal jsem daleko více papat a tak má celá moje smečka jednu velkou a radostnou vzpomínku na Beskydy. Pokud se Vám mé vyprávění líbilo, koukněte se ještě na hezké fotky v mé fotogalerii.
Loučí se s Vámi Dantes