Byla sobota hodně brzo ráno, když jsme začali balit věci do auta…no do auta, jelikož jsme jeli menším autem, tak kufr byl Dantesův a na naše věci byla určená rakev na střeše. Vše dopadlo dobře, vešlo se vše potřebné a mohlo se vyrazit. Cesta ubíhala rychle a v klidu, občas jsme udělali menší oddychovou zastávku a když jsme zastavili na Motorestu Rohlenka , kde jsme si chtěli dát něco k obědu, bylo poledne. Já s Dantesem jsem šla zajistit psí potřeby a po cestě jsme si pěkně zaštěkali..no přímo ukázkově vyštěkali bronzovou sochu ..no něco mezi Jánošíkem a Napoleónem. Docela jsem se bavila, když jsem viděla, jak Dantes obranářsky reaguje, trochu jsem mu chtěla dokázat, že se není čeho bát. Napadlo mě, sáhnout té soše na bronzovou nohu………no pozorovat Dantese u tohoto úkonu bylo fakt zajímavé…kroutil hlavou, tu doprava, tu doleva, asi čekal na reakci toho bronzového chlapíka…jestli ho to asi nebude lochtat či co ?:-))? Pak si k němu šel v klidu čuchnout a když zjistil, že se fakt nehýbe, šel si udělat svoje potřebné a víc ho to nezajímalo. Oběd se pro velký zájem předchozích strávníků nekonal a tak po nákupu uzených korbáčků se pokračovalo v cestě. Pak jsme ještě zastavili v Teplicích na Moravě, kde je restaurace Vápenka, kde jsme v minulých letech byli mile a příjemně obslouženi a doufali, že to bude i tentokrát. Bohužel po 20min nezájmu místního personálu ,jsme toto úsilí vzdali. Jedno víme jistě, příště se vyhýbáme obloukem. Pak už jsme svoje obědové štěstí nezkoušeli a jeli rovnou do RS Tesla v Horní Bečvě. Ubytování bylo celkem fajn, bydleli jsme v chatičce, která měla dosti místa pro všechny. Takže my jsme vyhledali místnosti s postýlkami a Dantes předsíň s hadrem s domova. Spokojenost byla na obou stranách. Večeře byla vždy v šest hodin večer, takže jsme zvládli i jednu lehkou procházku po blízkém okolí. Venku to vypadalo na přicházející jaro. Po ranním probuzení bylo zase všude jak v zimě, stromy zamrzlé, všude tak 10cm sněhu. Měli jsme všichni radost, že jízda za sněhem byla úspěšná. Ale snad největší radost měl náš chlupáč. Opět si vzpomněl, jak si doma hrál na krtka a hledal něco v hlubinách země a rejdil po tom sněhu jak „motorová myš“. Vyrazili jsme hned po snídani na 3km vzdálenou sjezdovku „ Sachova Studánka“ a já s malým paníčkem a Dantesem vše jistila na trávě bokem vleku a ostatní členové výpravy jezdili. Byla legrace pozorovat Ondru, jak bobuje po sněhu a do kopce táhne boby po trávě. Myslím, že zimní sporty na trávě nejsou to pravé ořechové. Další den se role hlídačů obrátili a tak jsem i já letos poprvé a myslím, že i letos naposled vyzkoušela, jestli jsem to na těch lyžích za rok nezapomněla. Krom jednoho pádu, zaviněného moc rychlým a neurvalým snowboardistou ,který musel být ve frontě na vlek přede mnou, bylo všechno fajn. Sice ten technický sníh není moje gusto, ale když ze shora nic moc nepadalo, tak aspoň něco, že? Nadešel třetí den na horách, a jak je znalcům horských pravidel známo, je to den odpočinkový. Takže jsme uskutečnili dlouho plánovanou a moc potěšující návštěvu. Rozjeli jsme se do Dolní Bečvy, kde bydlí, žije a valachuje naše kámoška Ivča se svým psím bodygardem Arnym. Na plánu byl výšlap do okolí a společný oběd. Všechno splnilo naše velké očekávání a i když hafani si občas docela důrazně dokazovali, kdo je větší borec, vše bylo v pohodě a ok. Neobešlo se to bez malých šrámů, ale aspoň víme, co můžeme, teda spíše co nechceme, aby příště nastalo, takže to bylo pro všechny zúčastněné i poučné. Další dny už lyžoval jen mladší páníček a my dělali dozor u vleku. Dantes byl zdravotně indisponován, takže i s ohledem na něj. Opět jsme navštívili Pustevny, kde pro samou mlhu nebylo skoro nic vidět, ale aspoň jsme viděli sníh, teda trochu více sněhu, než dole na Bečvách. Zkusili jsme i sjezdovku na Bílé, která byla delší a náročnější a na které bylo, díky dešti, ještě opravdu trochu sněhu. Ale déšť byl vítěz. Tak horská výprava rozhodla, že to zkrátíme o jeden den a jelikož na déšť můžeme koukat i doma, bylo rozhodnuto…jede se domů. Cestou jsme ještě u nás navštívili veterináře, aby i Dant byl okouknut v rámci svého zranění a pak už jsme spokojeně brzdili u našeho domečku. Dovolená se vydařila a s myšlenkou ……počasí si holt člověk objednat nemůže…jsme byli všichni spokojení. |