Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mezinárodní výstava psů Varšava 11 07 2009

11. 7. 2009

Mezinárodní výstava psů – Varšava  11.7.2009

V pátek odpoledne jsme sbalili vše potřebné a vyrazili směr Ostrava, kde jsme měli zajištěné ubytování. Cesta do Varšavy byla celkem přes 600 km a časově  nejmíň 8,5 hodiny. Na to jsme se při pátku opravdu necítili, takže přespání byla nejlepší volba. Noo nakonec nás Ostrava přivítala v 21,30 a postel na ubytování v 22,30h. Ranní budíček byl v 3,30h neb cesta do Varšavy byla ještě 6 h jízdy. Musím opravdu ocenit organizaci MVP ve Varšavě, kde přejímka byla stanovena od 7,30 do 13, 30h což pro cizince je velice vhodné a čas vystavení hovawartů byl stanoven na 11,50h. Kéž bychom se takovéto vymoženosti dočkali i u nás, myslím, že by vyhovovala více vystavovatelům. Cesta po ránu byla celkem klidná, polské vesnice ( 50km/h ) byly opravdu nekonečné, navazovaly na sebe a tak čas utíkal, kilometry už méně. Najednou nás v 9,30h uvítala Varšava. Navigace pracovala na plné obrátky a tak nás zanedlouho uvítal stadion Gwardia, kde se výstava konala. Parkoviště pro vystavovatele bylo velké, poplatek 30Zl ucházející a vstupenka pro doprovod byla 20 Zl.  Vybalili jsme naše výstavní propriety a šli hledat výstavní kancelář, kde jsme museli zaplatit výst. poplatek 120 Zl.  Dostali jsme katalog, číslo a už nic nechybělo k tomu….vystavovat. Našli jsme náš kruh č. 6. Bylo zde míň lidí okolo kruhu než u nás, pozdější přejímka vyhovuje i v tomto směru, našli jsme si hned místo, viděli první polské hovawarty a začali pozorovat. Udeřila 10h a začalo vystavování. Opravdu na minutu přesně. Paní rozhodčí Anna Rogowska byla ve svém honocení opravdu přísná a  pečlivá, když jsme sledovali plemena v našem kruhu před námi. Tituly opravdu šetřila. Hovawarti  přišli na řadu úderem 12h. Nejdříve nastoupil čzn. pes tř. štěňat. Poté třída mladých a v ní 2 černoši. A už to bylo tady…třída otevřená a naše polská premiéra. Měli jsme být čtyři, jeden ale nedorazil a tak jsme vyběhli tři do soutěžení. Nejdříve běhal černý American Express Enormous, pak my a nakonec plavý Xadar Stella Polaris.  Posuzování bylo podobné jako u nás, nejdříve úvodní běh, pak jednotlivé posouzení a nakonec boj o umístění. Zažili jsme též napadení v kruhu. Z odstupem času hodnotím naše postoje v kruhu jako velice dobré, neb jsme nikoho za to nekousli, ač chuť na odvetu měla hlavně panička a to proto, že chování vystavovatelky plavého psa mělo být rozhodně jinačí než čekala. Bojovali jsme  s Dantesem oba dva, útok byl nečekaný, jak vidno na fotkách, zákeřný zezadu a tak reakce byla překvapující. Paní rozhodčí vše viděla v přímém přenosu, byla opravdu velice rozhořčena a vyloučila psa z kruhu. Dantík nemá žádné zranění, panička má roztrženou halenku a výstavní číslo, lehký šrám na těle, ale hlavně uvnitř strašný strach. Neb chování psa bylo hodně čitelné…nedostanu psa, jdu na jeho pána. I tak jsme všechno ustáli, chválila a uklidňovala jsem Dantese, že je šikovný, hodný a já nevím co ještě jsem mu do toho ucha naříkala, pořád jsem ho hladila a slyšela jeho srdce, jak bije jak kulomet. Měli jsme na uklidnění jen chvilku, než vyloučený Xadar odešel i s paničkou. Paní rozhodčí se zachovala jako profesionál, hned začala posuzovat Dantíka znova. Celého ho znova prohmatala, jako by to ještě nedělala, její záměr byl zjistit povahu Dantese i po útoku a navodit v něm pocit, že už je zase všechno v pořádku. Moc děkujeme, Dantík se opravdu uklidnil, vyloudil i jeho úsměv a já věděla, že to půjde. Sebe sem neřešila, i když se mi klepaly ruce, nohy…. A říkala  jsem si, už nikdy to nechci zažít. Opět jsme začali běhat, tentokrát již jen s černým American Expressem. Zastavit a bylo rozhodování…..Najednou k nám kráčí paní rozhodčí a sděluje Doskonala (Výborný) 1, titul CWC…huráááá !!! Dokázali jsme to. Najednou paní rozhodčí pogratulovala i černouškovi a vrací se k nám znova….z kapsy tahá medaili a uděluje CACIB….hurááá podruhé….radujeme se a nasazujeme medaili a dodržujeme vítězný rituál…skáčeme si do náruče. Opravdu nevěříme, že se to povedlo. Odcházíme z kruhu. Za kruhem čeká páníček a najednou mi vytryskly slzy a jeho rameno posloužilo jako kapesník. Nervy zapracovaly a uvolnily napětí a strach, který jsem v sobě měla. Zároveň to byla radost z úspěchu. Opět se mi rozklepalo celé tělo. Zažila jsem s Dantíkem už mnohé a tak tyto vypjaté situace (napadení) mi opravdu dobře nedělají. Dantík mi najednou sám skáče do náruče a olízává slzy…..“ jak já Tě můj chlupáčci mám ráda, jsi tak citlivý a pozorný“. Dojímáme i páníčka a okolí. Přicházejí nám gratulovat polští majitelé hovawartů. Jsme mile potěšeni. Jen ten, koho bychom čekali nepřichází…panička Xadara se vypařila jak pára, nikde žádná omluva, nikde zjištění, jestli jsme oba v pořádku. No omluvila se nám i za ní paní rozhodčí, asi tušila, že to tak bude lepší. Pozorujeme posuzování fen a páníček fotí pro naší kamarádku Radku z Brzáneckých vinohradů do její kartotéky zahraničního PCH další hovawarty. My s Dantíkem odpočíváme a čekáme na závěrečný běh o titul BOB. Vše rychle utíká a už je to tady. Nastupujeme do kruhu s mladou fenou plavé barvy Metaxa Konikowo a vítězkou tř. šampionů Buffy von Suagra, která dostala také CACIB. Všichni se v běhu snažíme a tak paní rozhodčí to má těžké…..nakonec titul dostává čzn fena Buffy von Suagra. Chtěli jsme pro český HW klub zjistit výsledky, ale paní rozhodčí si je ihned po skončení odnesla s sebou. Tudíž máme jen fotky vítězů, ale známky jsme nezjistili, neb se nikam viditelně nezveřejňovaly.  Nechali jsme si náš úspěch zaznamenat do PP a rozloučili se s výstavištěm. U auta jsme si dali něco dobrého do bříška a vyrazili na dlouhou cestu k domovu, čekalo nás 600km a 8,5h jízdy. Ještě jsme se jeli podívat do centra Varšavy, prohlédli jsme si z auta stavby a pak odjeli,bylo 15h a navigace hlásila dojezd domů na 23,30h. Cestování po Polsku je zdlouhavé, rychlosti dodržují jen cizinci a radary mají v každé vesnici, jen tak ze zábavy jsme počítali, když jsme měli číslo 120 skončili jsme, neb bychom počítali asi do 500…..tomu říkáme kontrola.  Cesta Polskem trvala 4,5 h , přejížděli jsme hraničním přechodem Jakuscwe a u nás se dostali do Harachova, po dálnici směr Mladá Boleslav , pak Praha a domů. Dantík po cestě doplňoval pitný režim, zkontroloval pachy na asi 5 pumpách a tak ospalý, unavený dorazil domů. My jsme na tom byli podobně, a tak neděle byla v podobě spánku , odpočinku, úklidu auta a užívání si radosti s přáteli, kteří přišli zjistit, jak se nám za kopečkama dařilo.  Děkujeme všem, co nám pomohli realizovat naší účast v zahraničí, i těm co nám tady drželi palce a byli duchem s námi.  V Polsku se nám líbilo a rozhodně jsme tady nebyli naposledy…… Koukněte se na fotky…..