Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mezinárodní a Národní výstava Lipsko 21.-22.8.2010

22. 8. 2010

Jak Dantík v VDčkům přišel……

 

V sobotu brzo ráno jsme po cestě vyzvedli naše kamarády Báru,Romana a jejich znakačku Aishu Hali Gali a vydali se směr Německo, cíl cesty bylo Lipsko. Nalodění posádky proběhlo v pořádku, hafíci se usadili v novém ubytku v kufru a mohli jsme vyrazit. Cestou jsme dělali pravidelné přestávky a za 2,5h už jsme byli u výstaviště. Fronta vystavovatelů byla docela dlouhá, ale nakonec jsme vše zvládli a dostali se dovnitř. Po hledání našeho kruhu jsme rozložili náš výstavní tábor, zapíchnout výstavní deštník do dlažby se nám taky podařilo a těšili jsme se co nás dneska čeká. Paní rozhodčí Regina Ruckebrecht začala své posuzování opravdu už v 9h. Sledovali jsme dění. Výsledky, které se postupně zveřejňovaly u kruhu dávaly znát, že plavá barva dneska frčet nebude. Ale, že až tak moc, to jsme netušili. Nastoupili jsme plni elánu a odhodlání do bojů ve třídě otevřené. V kruhu krom samých znakáčů jsme byli dva plaváci. Jako druzí v pořádí jsme nakráčeli k paní rozhodčí, chtěli jsme si podat s ní ruku, bohužel nebyli jsme pochopeni. Hned začala Dantese prosahávat, vše co jsme zaslechli z jejích úst bylo „šén“, ale dalo nám to práci, neb jí nebylo vůbec slyšitelně rozumnět a naše chabá němčina nestačila. Posudek si necháme přeložit, pro nás je hrozně dlouhý, nějaké zásadní výtky jsme nezaznamenali a tak jsme doufali, že na Výbornou máme. Holt to jsme se spletli, ale v té chvíli jsme nic netušili, neb nám známka sdělena nebyla. Jen nás zarazilo, proč si nechává paní rozhodčí od zapisovatelky v kruhu zjistit jak se jmenujeme a z které jsme země, odhadovali nás na Poláky. Bylo nás v kruhu šest, pozitivní na tom bylo, že s ohledem na slunko a stín, paní rozhodčí každého posuzovala v kruhu zvlášť a tak byl prostor na předvedení bez tlačenice. Pak jsme byli pozváni na společný běh vybraných psů. A jak je zvykem zde u nás, že VDčka většinou už rozběhy neběhají, netušili jsme, že tady to tak je. Takže jsme běhali a snažili se. Bohužel jsme šli z kola ven a navrh nám bylo přidáno VD. Jooo každý den není posvícení, znělo nám hlavou a stále jsme nevěřili tomu, jak jsme byli ohodnoceni. Sledovali jsme tedy boje o první dvě místa, kde byla zadána známka výborná. Aspoň vyhrál teda znakatý pes, co se nám líbil. Předchozí výběr paní rozhodčí ve třídě pracovní a šampionů  jsme teda neopětovali. Nemohli jsme uvěřit, že může vyhrát pes, který má krátké nohy, zavalitou postavu a v běhu nepředvedl krom vysokých skoků celkem nic. Nastoupili fenky, výběr vítězek se nesl v podobném duchu, my měli své želízko až ve třídě otevřené. Aisha Hali Gali si vedla skvěle, s Bárou jim to šlo fakt krásně a byli za to ohodnoceny známkou Výborná, leč do bojů o pořadí nezasáhly. Škoda, protože na to určitě měli, a nebylo to jen tou znakatou barvou, která tady dneska hrála prim. Opravdové překvapení ale zavládlo už před třídou otevřenou. To do třídy pracovní nastoupili česká želízka Royal Resii Gasko Prim a All-Brii Sideric  Miks. Předvedení bylo bez chyb, pohyb krásný a tak jsme věřili, že to vyjde aspoň jim…..All-Brii první místo, Reska druhé…..a až na tabuli výsledků jsme zjistili, že předtím mají taky VD. Rozladění a překvapení českých vystavovatelů bylo znatelné. Doufali jsme, že neděle bude ve znamení lepších zítřků.

Pak jsme si udělali výlet na opravdu monumentální památku města Lipska, kterou je Památník napoleonské bitvy z 18.10.1813. Mužská část výstavního teamu si nenechala ujít prohlídku uvnitř a výtahem vyjeli opravdu hodně vysoko a naskytl se jim krásný výhled. Pro nás, čekající pejskařky, udělali moc krásné fotky, a za svojí ochotu, podporu a vše co pro nás jako vystavující hodlají vydržet, obětovat, si to opravdu zasloužili. Dorazili jsme na naše ubytování do hotelu Etap na okraji města, pak následovala procházka po okolí, závěrečné zapíjení částečného žalu domácím vínkem a hlavně sledování náhlé zamilovanosti našich chlupatých zlatíček, kteří nebrali ohledy na to, že jsou sledováni a oddávali se radovánkám dvou milenců, kteří krom vroucích obejmutí, pusinek a dalších intimností byli chvílemi jako jedno tělo, jedna duše.

Neděle začala výbornou snídaní a pak už šup, šup na výstaviště, najít ten nejlepší prostor se stínem. Stan pořadatelů nám to poskytl a mohli jsme v klidu čekat na nástup basetů od 9h. Hodiny ubíhaly a najednou bylo 9,30 a kruh prázdný, krom jednoho baseta nikde nikdo. Za to hovíkáři, rozložili svou výstavní kancelář vedle kruhu a vyzvedávali si čísla a odevzdávali rodokmeny. V deset hodin bylo jasné, že baseti to mohou dneska odpískat, jediný zástupce se sbalil a nadešel čas hovawartů. Hlášený čas na vystavování 10,30h. Sice vedoucí kruhu se snažil čas získat, ale nebyl z řad vystavovatelů podpořen, neb zde nebyli všichni. Úderem 10,30h se mohlo začít. V kruhu už čekala paní rozhodčí Brit Wuchert, vzhledem sice menší postavy, za to s velkým úsměvem na rtech, což byl oproti sobotě rozdíl. Jejda, po chvíli a prvních posouzeních jsme zjistili, že ač příjemnost byla velká, výsledky pro některé opět překvapující. Opět hráli prim znakáči  a plavá barva byla uváděna na jiná místa než ta vyhrávající. Říkali jsme si, že nám opravdu stačí Výborná, že to pro nás tenhle víkend bude meta největší. Bohužel nám to nebylo dopřáno. Posudek máme opět hodně dlouhý, posouzení jsme zvládli v pohodě, občas na nás někdo zabručel, tak jsme mu odpověděli, ale jinak nemohu a ani nechci nic Dantíkovi vyčítat. Snažili jsme se oba dva. A ač z úst paní rozhodčí zněla na Dantíka chvála, posl. věta mluvila jinak….Sér gut…vypadala jsem asi hodně překvapeně a vykuleně a tak mi paní rozhodčí objasnila svoje hodnocení, že srst na zádi máme mít delší a uši….gestikulace jejích rukou nám pořád visí před očima…něco jako každé jiné a umístěním taky. Joj, to byla sprška. Běhali jsme tedy opět s VDčkáři o umístění a aspoň nějakou radost nám paní rozhodčí dopřála a to třetím místem a vlastně nejlepším umístěním VDčkářů ve třídě otevřené psi. Naši třídu vyhrál opět znakatý pes ze soboty, kterému to vítězství opravdu přejeme, neb na to svými kvalitami a vzhledem má, výběr v ost. třídách byl opět jiný než ten náš. Občas jsme si říkali, že máme asi jiný  pohled na věc. Vlastně jsme si to říkali dost často. Milou podporu jsme zaznamenali i od německé strany z řad vystavovatelů, kteří též kroucením hlavy dávali najevo svůj postoj k výběru vítězů. Pracovní třída opět přivítala All-Brii Sideric Miks a i ona dopadla na chlup stejně jako v neděli. Bože….sdělovali jsme si dojmy a úsměv to rozhodně nebyl. Drželi jsme tedy palce českým znakáčům. Assan Teresia Bohemia opět V1 CAC, Adam Haf Raf V2 res. CAC a Aisha Hali Gali tentokrát urvala krásné druhé místo a V2 res. CAC. Radovali jsme  se s nimi. Cesta domů proběhla v pohodě a jak nám řekla navigace našich kamarádů…sláva nazdar výletu nezmohli jsme už jsme tu !!!! A jelikož hledáme na všem ta pozitiva….tak spokojenost s víkendem nakonec byla. Zdraví, nepokousaní a plni zážitků. Naše výstavní záliba sice dostala co proto, ale rozhodně nás to neodradilo a už se těšíme, kam zase vyrazíme.

FOTKY              

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA