Zkouška ZPU 1
Zkouška ZPU -1
(Zkouška pracovní upotřebitelnosti psa I. Stupně)
Na svátek osvobození jsme vyrazili osvobodit svoje nervy a na cvičáku v Lovosicích už na nás čekala Zdena (vedoucí výcvikářka) a přivítala nás slovy: „ Nějak brzo, ne?“ Jo my nemohli samým strachem ani dospat, povídám. Dantes čekal v klidu v autě a já šla nahlásit papíry a zajistit kotec na odložení během zkoušky. Netrvalo dlouho a byla tady osmá hodina ranní a do brány cvičáku vcházel pan rozhodčí Jan Plšek. Znali jsme ho už z podzimu, kdy nám pískal ZOP.
Po úvodním formalitách přišel nástup všech, kteří se na zkoušku přihlásili. Takže 5 na ZOP a 3 na ZPU 1 a 1 na ZPU 2. Dostali jsme zahajovací instrukce, pan rozhodčí se s námi přivítal, okouknul reakcí psů….všechno proběhlo ke spokojenosti všech a mohlo se začít.
Začínalo se stopami. Takže jsem popadla batoh, Dantese a vyrazila se skupinkou na ZPU 1 a jedním na ZPU 2 na přilehlé pole, kde na nás čekalo trochu vzrostlé osení.
Byli jsme první na řadě, takže jsem si vzala tyčku na nášlap a vyrazila. Nahlásila jsem panu rozhodčímu, co tam vlastně dělám a ukázala mu předměty. Nášlap jsem provedla a vyšla, pan rozhodčí řekl…vidíte v dáli ten strom….tak hurá na něj….a já počítala 1,2,3,4,…..byla jsem už u čísla 58 když v tom se ozvalo…předmět….tak jsem položila kus koberce a počítala dál. Pak se ozvalo doprava, já pohledem hledala nějaký jistý bod pro mé oči a znova se dala do počítání. Pak se ozvalo předmět, já položila druhý kus koberce a lehce jsem odešla ze stopy a vrátila se zpět na začátek. Pak si pokladli stopy ještě další naše kamarádky a nakonec se šlapala cizí stopa pro Athose, který šel na ZPU 2.
Poté nadešel náš čas, vzala jsem Dantese, který vše sledoval z pod stromu a už jsem zase hlásila panu rozhodčímu, že nadchází naše stopařská těžká hodinka. Dantes usedl v klidu před stopu a po mém povelu Stopa, hledej vyrazil. Říkala jsem si je to dobrý když v tom se Dantes lehce otočil a jako by se ke mně vracel, tak jsem mu řekla…stopa, hledej a on zase pokračoval. U předmětu se zastavil a kouknul na mě, no a já čekajíc, že si lehne, jak to dělá …čekala. Nelehnul a pak pokračoval dál. V hlavě se mi to honilo, že to teda asi není zrovna pravé ořechové, no nic, bojujeme dál…..lom po menším ověření našel a pak už došel až k dalšímu předmětu, ale k mému úžasu nezalehnul ve směru, ale otočil se a lehnul předpisově….proti směru chůze. Uff, máme to za sebou a já těžce šla na resumé k panu rozhodčímu. Uvítal nás slovy…..ještě to chce hodně tréninku, pes čuchá a psovod potřebuje studovat. Poučil mně, že první předmět pes označil, že jsem měla vyrazit a ukázat a nečekat na zalehnutí…novinka pro mě, dobrá a tak z prvního úseku bohužel nic, na začátku se vrátil, viděla jste to…jo jo viděla. No tak druhý úsek už byl lepší a ten předmět obešel dokola a lehnul. Takže 7 bodů. No tak spocená až nevím kde, odešla jsem do stínu okukovat snažení jiných. Měli lepší skóre, jen Athos na ZPU 2 bohužel neuspěl.
Pak jsme se vrátili zpět na cvičák a za branou, abychom nerušili cvičící a zkoušející, pozorovali snažení kamarádů na ZOP. Pak jsme dle pořadí na stopách nastupovali na poslušnost. Takže zase první. Po úvodním nahlášení co pana rozhodčího s námi čeká jsem odpoutala Dantese z vodítka a vyrazila na přivolání. Dala jsem rázné Volno, Dantes se krásně vzdálil a já spokojená pochodovala dál, pak mě pan rozhodčí otočil a najednou koukám, Dantes krásně šlape u nohy, ale bez povelu, tak mi pan rozhodčí řekl, dejte znova Volno, splnila jsem a Dantes se opodál začuchal do trávy, kde předtím byla asi fenka, dle jeho výrazu a v tom…psa přivolat…no docela nadlidský výkon, bojovat s přírodou u psa, podruhé přivolat, v tom Dantes zvedl čumák a já se mu vzdalující se a doufajíc, že se přece jenom probere a přijde. Přišel. Uff. Pak byla poslušnost chůze u nohy, obraty, sedni, lehni, vstaň. Tady se mi zase vrátil úsměv na tvář, protože nám to opravdu krásně šlapalo. Pak bylo štěkání a v našem podání jsme lehce polekali svojí rychlostí i pana rozhodčího, který byl opravdu překvapen a spokojen. Nástup na aport. Moje nervy se zase hlásily o slovo, ale snažila jsem se nedat to na sobě znát. Odhodila jsem aport a Dantes krásně seděl u nohy a čekal na povel. Aport….. Dantík vyběhl rychle a vesele, zakousnul čínku ve směru běhu a už si to mašíruje ke mně. Paráda, říkám si. No a najednou Dantík dva kroky přede mnou čínku pokládá a kouká, já koukám na něj a mimicky sděluji, že ještě kousek by to chtělo, tak vzal čínku opět do zubů a položil mi jí na špičky bot. Povel odebrat bylo v našem podání…sebrat a přiřadit k noze už bylo ok. Ale já z toho měla vážně dobrý pocit, s tím předsedáním máme menší problém, takže jsme to tušili. Pak byl skok vysoký, no tady asi psovod..já neodhadl délku před skokem, a Dantík ač jindy skákající s 20cm vůlí si klepnul pravou nohou do překážky. Au,au, bylo mi ho líto a když jsem dávala sedni, věděla jsem, že to teda asi nepůjde tak rychle. Pan rozhodčí dovolil prosahat klepnutou nohu, nic s ní nebylo a pak už bylo sedni pěkně. Po cestě na Áčko jsem Dantese chválila a povzbuzovala. Áčko se nám povedlo krásně šplhem. Pak už jsme odcházeli na odložení. Počkali jsme až další cvičící provede přivolání, odložili a já odcházela za zástěnu. Když bylo všechno hotovo, proběhlo tzv. střídání stráží na odložení a my se šli odhlásit ze zkoušky k panu rozhodčímu. Plna očekávání, jak to nakonec bodově dopadne jsem na rtech vyloudila i nějaký ten úsměv. Takže suma sumárum 72 bodů i se stopou.
Pak přišly na řadu ZOP skupiny a pak zase naše tříčlenná skupina ZPU 1. Chůze bez vodítka, obraty, sedni, lehni,vstaň, odložení za pochodu vleže, přechod přes nebezpečný materiál a reakce na nezvyklý zvuk už dopadla v pohodě a my si odnesli 45 bodů. Takže celkem 117 bodů a známka uspokojivě. O 3 body nám utekla známka dobře. Ale v duchu jsme byli spokojení a šťastní.
Děkujeme všem za podporu, za perfektní organizaci zkoušek a těšíme se na další zápolení.